Posel boží ~ Ti, co vládnou

Dráče-portek
Dnes v noci, asi tak kolem jedné jsem se probudila s divným pocitem. Vše v okolí ale vypadalo v pořádku a tak jsem znovu usnula. Ráno jsem pak zjistila,že jsem těhotná. Všichni se tomu divilim všichni se ptali na otce, kterého neznám ani já a nejvíc jsem já nechtělam dítě. Maminka a tatínek na mě byli zlí - odmítli mi pomoct s tím, že to prý nejde, ale já jim nevěřím. Způsob přece musí existovat.

Brzy jsem porodila. Porod to byl těžký, ale narodil se mi krásný zdraví synek. Vypadla scela normálně, jen prý že je z něj je trochu cítit magie. A zlý jazykové začali tvrdit podivné věci o nebezpečnosti malého Al-rašída ibna Démonka. Ten ale pokojně pospával ve své kolébce. Jednou sice začal být trochu neklidný, to když náš cechmistr, kterému se mimochodem můj synáček nezamlouval, začal vyprávět o jakémsi nočním rituálu. Rychle se ale vše vrátilo do normálu.

Pak jsem se s naším cechmistrem vydala na bylinky. Bohužel do okolí vlkova doupěte. Chtěla jsem před vlkem utéct, ale nešlo to. Nakonec mě zabil a znovu vzkřísil. Potom, co jsem se probrala, jsem se cítila jinak. Cítila jsem, že les je neklidní, že jsem povinna poslouchat příkazy svého pána vlka a chránit ho. Zatím mu mám jen donášet zprávy. Stejný osud potkal i cechmistra.

Pomalu jsem se vracela domů za svým dítětem. Cestou jsem potkala ještě cechmistrovou, bývalého cechmistra, který se napil lektvaru a doma už na mě čekalo hodné dítě.

Pak se stalo něco zvláštního. Synáček se dostal z kolébky, našel si brk a pergamen a začal čmárat. Měla jsem ohromnou radost. Je mu jen pár hodin a už kreslí. A o nějakou dobu potom kreslil klikiháky, které vypadají jako písmena.

Všem jsem se chlubila. Až jsme narazili na Feyského staříka, který leccos ví a obrázek ho velmi zaujal. Chtěl naše dítě vidět. Pustila jsem ho až po chvíli, a proto jsem si tiše stoupla do koutka a pozorovala. Stařík se dítěte ptal a klouček mu odepisoval.

Pak jsme od staříka dostali varování. Dítě už se brzy změní a my ho musíme přijmout. Šla jsem hledat útěchu do lesa.

Po chvíli mě opět potkal ten dědeček. Vyprávěl mi o sobě. Vyprávěl mi o starých bozích. Vyprávěl mi o tom, že na světě se dá žít a smrt není řešením. Pak jsme s jeho pomocnicemi odešli do našeho domu, kde už čekala matka se zprávoum že dítě zmizelo.

A brzy na to se objevil černý stín. Proletěl stromem, nechal zarůst křídla a před námi se zformovala černostříbrná postava. Kdybych nebyla varována, už bych byla za hory doly. Takto jsem jen strnula strachem stála a čekala co se bude dít. Nakonec jsem promluvila:"Synu?" "Nebojte sssse mě" zasyčela odpověď. Pak jsme si toho hodně řekli a hodně vyzjistili a nakonec knihovníka, který se tedy objevil, přijmuli do rodiny a ukryli ho na půdu.

Za soumraku, kdy už nebylo vidět, jsme se vydali pro démonický meč z temnokovu. Meč byl najit, temnokov zvětší části ukryt, z menší části dán kováři, který celou noc pracoval, aby vyrobil amulet pro knihovníka.

zpět na zápisky a legendy


Copyright © 2004-2008 - code Mealtiner 2008 - designe Mealtiner & Ytriag 2006