Nessa - člověk kouzelník
Pocházím z hrdého a starobylého rodu Horalů. Kdysi dávno jsme byli vyhnáni z rodného města a nyní se opět vracíme. Celý zbytek našeho rodu - já, můj bratr a manžel. S bratrem máme sice společné znamení na čele, ale jinak jsme naprosto rozdílní. Já mám ráda svůj klid a nemám příliš podnikavého ducha, on si dokáže najít své uplatnění všude, hlavně s obchodem.
Na začátku našeho pobytu ve městě vše probíhalo dobře. Vystavěli jsme slušný dům a manžel se dokonce uplatnil i v radě. Po nějaké době však započala zkáza našeho rodu. Událo se to takhle - na manžela a bratra přišlo udání a byli obviněni z krádeže a podání nějakého lektvaru vědmě. Nevěřila jsem tomu ani v nejmenším. Znám je přeci oba a vím, že takhle se nechovají. K mé hrůze se však ke všemu přiznali... A pak byl na nich vykonán trest. Přede všemi lidmi! Jaká potupa! Manžel byl zbičován a bratr přišel i o ruku. Nikdy jsem se ještě za svůj rod nestyděla. Jak teď můžu přijít mezi lidi? Jak se jim můžu podívat do očí? Chtěla bych zpět do hor, tak daleko aby se tam nic z toho nedoneslo.
Nejhorší se mi jeví skutečnostm že ani jednomu z nich to zřejmě nevadí. Chovají se jakoby se nic nestalo a tráví většinu svého času v hostinci.
Jak jsem si mohla vzít takového člověka? Proč jsem neviděla co se stalo z mého bratra? Nemohu tohle unést. Je to příliš mnoho hanby a výčitek. Manželova nepozornost ke mě to jen podtrhuje. Žít v postavení jako je to mé je utrpení. Taková hana... Už nechci víc... Řeka je tak chladivá... Odpusťte mi... Sbohem
Nessa - fey horník
Vracela sem ses právě z lesa, když sem potkala svojí dvojčecí sestru. To nebylo nic neobvyklýho ale něco se mi na ní nezdálo. Asi ten pohled. Zapomněla bych to akorátže ona najednou uviděla Silnara a začla se k němu nějak mít. Asi si říkáte proč ném ale tohle bylo tak náhlé a prudké, že to vypadalo divně. Tak jsme se Silnarem začly vyzpovídat a mezi spoustou láskyplných slov kterýma ho zahrnovala jsme usoudili že by to mohla bejt ta kytka ke který prý čuchala. Nějak podezdřele vychvalovala její vůni. Pozeptala jsem se u alchymystů a jeden si našel čas a šel hledat tu kytku a náma že prej ji musí mít na protilék. Tam se to kapku zvrtlo a já přivoněla asi k jiný kytce. Pak už to moc nevím páč všecko bylo strašně k smíchu. Sem tam přede mnou někdo utíkal héhehehé! Nakonec se se mnou chechtalo i několik dalších ale po tom co nám jeden varouvan šáhnul na hlavu nás ten záchvat přešel. Vod Silnara bylo moc hezký že nás při tom nenechal na holičkách. Ale možná byl taky vděčnej za tu krev co jsme mu sehnaly. Nebylo jednoduchý přesvědčit toho zlodějského šlechtice že jeho ruka potřebuje obvázat a přitom ho náhodou říznout do ruky při řezání obvazu. Každopádně nakonec velekněžka vyléčila mojí sestřičku z nadměrné lásky a tak jsem jí vzala sebou so štoly aby se podívala jak se správně kutá. Náš kovář mi udělal vážně dobrej krumpáč i když večer jsme tu skálu jen tak nakopli abysme věděli jestli tam něco je. Vypadalo to nadějně tak sme zbytek nechaly na ráno.
Bylo už vopravdu pozdě - chtěla sem už jít spát - když se najednou všicky zvedli a začly odcházet. Já šla taky přece bych nenechala sestřičku jít někam beze mě. Došli jsme až k hrobu Posla božího. Z toho místa mám teda dost husí kůži. Tam ten starej vypravěč řek že přivoláme knihovníka. To jsem teda vážně nečekala. Knihovníka! To nemyslí vážně... Hm no zjevně aso jo... Vědma to vzdala a odešla. Měla jsem sto chutí jít za ní. Nevím jestli nebyla chyba zůstat. Asi už je to jedno. Vyvolávání samotný mě děsilo ale ten hlas co se pak ozval... V životě ho nezapomenu! Nic strašnějšího nikdo neslyšel... Potom světlo - vžžž a bylo pryč.. Celí skoprnělí sme šli rači domů.
Usoudila sem že hrůza se nejlíp vytrácí při práci. Trochu sem svojí štolu protáhla a naplánovala. Bude to dokonalá spleť chodeb dlouhá a zakroucená. Pozdějc mi pomáhala i sestra a mé velké plány se pomalu začínaj uskutečňovat...